Komunikace, komunikace a zase komunikace ....

Jak těžké je ji umět, jak těžké ji správně používat a snad ještě těžší se ji nebát!

Komunikace jako základní pilíř v životě na kterém to stojí. Mocný to nástroj, který správným používáním dokáže zázraky, otevírá oči, duši, srdce, dokáže tím přijímat a odevzdávat, pomůže růst a získávat vlastního pocitu jakéhosi sebeuvědomění. A to na všech rovinách! V soukromí, v práci, v kariéře, ve výchově, v mezilidských vztazích.

Komunikací si předáváme s druhými lidmi informace o tom, jak vnímáme sami sebe, jak ostatní, o vlastních emocí, napětí a rozpoložení.

Trhliny v komunikaci vznikají někde, kde byla narušena forma vzájemného porozumění, nejčastěji v dětství, kdy jako malé automaticky vnímáme komunikaci všude kolem nás. Je nám předána a my si ji v míře neseme dál. Zapomínáme ji však dále rozvíjet a prohlubovat.

Komunikace je nekonečné téma. Denně se s ní setkáváme, denně v ní chybujeme a denně s ní zápasíme, mnohdy se ji i přiučíme.

Co za tím stojí? Proč jen "jednoduše" neodhodit zábrany, stud, předsudky a jen konečně začít sdělovat? Najít tu odvahu, nebát se a umět říci, co si myslíme a to bez ohledu na to, že nebudeme vyslyšeny, ale aspoň jsme se vyjádřili, nepotlačili a neschovali se pod ochranou masku.

 Jak se ji ale učit? Jak ji někoho učit? Tady a teď. Snad je to jednoduchý, jen si říc tady a teď:" teď cítím, teď si myslím, potřebuji, nesouhlasím, chci .... Snažit se to sdělit, umět se zeptat. Snad jen se nebát a  zkusit to ... .

Hodně štěstí v každodenní komunikaci:-).