Jmenuji se Petra Filipová. Pocházím ze Západních Čech, v Praze žiji již 13 let. A pokud bych si měla vybrat, kde mám žít, pokud budu žít v této zemi, tak říkám, že v Praze. Dostudovala jsem v Praze na střední Ekonomické škole. Dále v Brně na Katedře Teorie jsem studovala Psychologii a složila Absolutorské zkoušky. Psychologií se zabývám vlastně celý život. Tvrdím, že psychologie je všude kolem nás a člověk ji stále musí používat. Bez ní to moc nejde.

Učí nás, jak správně komunikovat s lidmi, v práci, v kolektivu. Základem naší společnosti by měla být dobrá komunikace. Lidé s ní stále mají problém a neumí s ní správně naložit. Já se komunikaci učím celý život a myslím, že se mám ještě čemu učit.
Zajímám se o Astroesoteriku, velmi obsáhlé téma. Věřím na osud a karmu a věřím, že situace, které  se nám  dějí,  se nedějí jen tak. Věřím, že i lidi a zkušenosti, které jsou mnohdy i nepříjemné, nás mají posunout dál a poučit. Lidé se potkávají a udělují si lekce. A taky říkám, že co tě nezabije, tě posílí! Jsem laik, který nevynechá příležitost o tomto tématu se dovědět víc, laik, který se nebojí na toto téma hovořit hodiny a který vždy přemýšlí do hloubky. Sama sebe bych definovala jako extrovertního introverta.

Můj nejsilnější zážitek

Porod syna Alexe Daniela (r.2004). Ještě dnes cítím jeho vůni těsně po narození. Nezapomenutelných 6h. mého života! Jsem strašně ráda, že jsem ženou a mohla jsem si tenhle zážitek zažít! S partnerem vychováváme našeho syna. Je to role krásná, ale náročná a bez ruzných rad a psychologických příruček by to bylo ještě těžší.

Vidím, jak nás syn vychovává a jak člověk musí na sobě stále pracovat, dítě je naše zrcadlo a pěkně nás školí. Můj život je tedy o výchově našeho syna, cestování a studování. Syna se snažíme maximálně mít s sebou na cestách a už teď vidím, kolik mu tím dávám.  Dobře se orientuje v cizích jazycích.  Má v tom neuvěřitelný náskok. A zásadně nesouhlasím s názory, že malé děti cestovat nemají a mají být doma v klidu. Kdo opravdu necestuje, neví, o čem mluví. Děti na cestách potřebují jen svoje pohodlí, lásku a pozornost rodičů! A to vždy má. Přitom na cestách můžu realizovat své sny, učit se stále něčemu novému, zdokonalovat jazykovou výbavu, sportovat, učit se tančit, potápět se a komunikovat s novými lidmi. U toho je se mnou moje rodina. Je to někdy náročné, ale život tím máme více pestrý a moc fajn! A vím, že když jsou šťastní rodiče, dítě bude také. 
Nic víc v tom není.  Jsem stále plná plánů a tužeb, snad jeden život mi na to nestačí.  Ale nevadí, čerpám maximum, co život nabízí.

A Vám všem přeji, aby i Vy jste svoje životy prožili  tak, jak jen Vy chcete!!!Život je přeci tak fajn