Stupa SVAYAMBHUNATH – buddhistický chrámový komplex

Sedmá nejchudší země světa. A země, kde se díky božskému Himaláji vytvořila nová forma turistiky – trekking.

Nepál je jediným hinduistickým královstvím světa. Leží sevřený mezi Indií a Čínou (Tibetem).

V zemi se prolínají tři náboženské směry: hinduismus, buddhismus a šamanismus. Státním náboženstvím je hinduismus, hlásí se k němu naprostá většina, mnozí z nich však jen formálně.

Život Nepálců je plný zvyků a tradic a značně se liší od zvyklostí u nás. Každý návštěvník by se tedy na tyto rozdíly měl připravit, ale zase na druhou stranu Nepálci jsou velmi tolerantní a mnohé vaše faux pas přejdou bez povšimnutí.

Zdraví se pozdravem „namasté“, a to v průběhu celého dne. Souhlas vyjadřují pokýváním hlavy mírně do stran, nesouhlas dávají najevo nastavením ruky před obličej. Než jsem si na to zvykla, jsem, nedopatřením párkrát fotila lidi, aniž by o to zrovna nějak stáli.

Rikši v Thamlu.

Hlavním městem Nepálu je Káthámdú.

Časové pásmo je +5:45. A nejvyšší bod je Mount Everest (8 850m n. m.)

Do Káthmándů ročně přicestuje zhruba 1000 Čechů a většina z nich sem míří kvůli trekkingu. Káthmándú je město, odkud se trekaři vydávají dál za snem zdolat tyto neskutečné hory. A těch míst je zde požehnaně. Dá se sem přijet na blint a na místě se rozhodnout co dál.

V Káthámdú to rozhodně žije.

Během procházky do čtvrti Thamel pozoruji rušný život v ulicích Káthmándú, tak vzdálený evropskému způsobu života. Místy neuvěřitelná chudoba, chaos, nepořádek, zvířata, smog, vojáci, lidé. Moc lidí. Situace v silniční dopravě je velice nepřehledná. Na silnicích se jezdí vlevo a motají se tam auta, náklaďáky, motorkáři, cyklisté, rikši, chodci, děti, krávy, kachny, slepice a žebráci. Všichni k tomu neustále troubí. Pokud se sem vydáte jako já po týdenním meditačním pobytu mezi bhuddhistickými mnichy, zažijete stres!

Čtvrť plná obchůdků se suvenýry, bary a restauracemi otevřených dlouho do noci přímo vybízí k návštěvě a smlouvání cen u téměř všech věcí, které si chce člověk koupit, je nezbytností.

Potkáváme turisty opravdu z celého světa, někteří již po absolvování svého programu zarostlí a načichlí nepálským aroma, někteří taky právě dorazivší vymydlení a v očekávání nevšedních zážitků.

Naše kroky zamířili také do opičího chrámu Swayambhunath, umístěném na kopci. Schody nahoru jsou obsazeny drzými opicemi, které s oblibou skáčou návštěvníkům za krk a kradou věci.

Některé řezby na krovech chrámů jsou silně erotické, a proto pro návštěvníky nesmírně atraktivní.

Výhled na Káthámdú a Bhaktapur.

Co však pro mě byl šok, byla návštěva posvátného místa pro hinduisty PASHUPATINATH Mandir. Je to nejposvátnější místo v Nepálu. Na ghátech probíhají celý den kremace. Zdejší chrámy jsou rozloženy podél břehů řeky Bagmátí, jejíž bahnitý a velmi špinavý tok je pro hinduisty vodou zaslíbenou. Být zde spálen znamená vysvobození z koloběhů života. Smrt považují hinduisté za nečistou, a když hranice se zesnulým shoří, popel smetou do řeky. O kus dál se věřící myjí, perou prádlo. Pro nás by smočení v této řece znamenal pobyt v nemocnici, u mě s trvalými následky. Celý pohřební obřad je pro nás Evropany poněkud šokující zážitek.

A zde pár fotek.

Při pohřebním obřadu bývá mrtvé tělo zahaleno bílým nebo oranžovým rouchem, posypáno žlutými kvítky. Hranici s nebožtíkem zapaluje nejstarší syn, nebo nejbližší příbuzný mužského pohlaví.

Další cesta vedla do Starého města na náměstí Durbar Square. Byla jsem velmi zvědavá na palác Kumari Bahal, kde žije mladičká bohyně Kumari. Kumari – živoucí bohyně, kult nedospělé dívky, která je uctívaná jako živoucí ztělesnění hinduistické bohyně Kálí. Kandidátka na tuto funkci musí být ve věku od tří do pěti let. Jsou na ní kladeny vysoké nároky. Kolují dohady, že musí projít různými obřady a rituály, aby splnila podmínky. Prý musí projít dvorem plný krve a mrtvých zvířat, dále musí vybrat předměty, které patřily její předchůdkyni. Musí být krásná, musí odpovídat její horoskop atd. Její život není radostný. Žije v izolaci a ven bývá vynášena na nosítkách jen několikrát v roce. V první den její menstruace dívka přestává být bohyní a stává se obyčejnou ženou. I když je pak finančně zaopatřena, není pro ni snadné normálně žít. Pověra tvrdí, že oženit se s Kumari přináší neštěstí.

Smutný to osud, že?

Tak to je Kumari.

Zde ji věřící mohou vidět. Na znamení úcty si čelo natírají červenou pastou.

Lidé ji můžou zahlédnout i v okně.

Byla jsem mile překvapena pestrostí a výběrem jídla. V Thamlu se dalo velmi dobře najíst i v pozdních nočních hodinách, bary okupovali turisté z celého světa a všude bylo živo.

Bylo také příjemné po delší době na cestách zaslechnout češtinu. Jaké to bylo prima překvapení v restauraci u jídla.

Nepál jistě nabízí daleko víc a rozhodně co stojí za to, je zkusit si nějaký ten výšlap. Já bohužel toho času měla velmi málo, pouze tři dny. Ale přesto jsem ráda, že aspoň trochu jsem mohla vstřebávat jejich mentalitu a život. Ale poznat Nepál takový, jak je, je potřeba mnohem více času. Škoda, takže nashle a zase příště.

odkaz do fotogalerie